Vzpomínka na Jiřího Dvořáka
Rádi bychom zavzpomínali a uctili památku golfové legendy a především čestného člověka s velkým srdcem Jiřího Dvořáka. Pojďme si společně zavzpomínat na jeho pověstný humor, na eleganci jeho vlastní, s jakou vystupoval a vyprávěl své životní příběhy formou pročtení článku, který vyšel v časopise GOLF v květnu 2013. Vraťme se v čase do roku 2013 s Jiřím Dvořákem, Milanem Veselým a Petrem Somolem a pojďme se projít po našem královském hřišti a v tichosti uctit jeho památku.
GOLF IS GREAT IN MARIENBAD
Název tohoto článku je hodně sebevědomý a málokterý golfový klub v České republice i v Evropě se může uvést podobným tvrzením. Ve spojení s královským – Royal Golf Clubem Mariánské Lázně lze ale tato vzletná slova vyslovit bez uzardění. Golfisty milované Mariánky sehrály v československém a nyní i českém golfu mimořádnou úlohu. Připomeňme jen, že Royal Golf Club Mariánské Lázně je nejstarším provozovaným golfovým areálem v České republice s historií, hřištěm a klubovnou z roku 1905 a navíc je to hřiště nefalšovaně královské. Hřiště a golfový klub založil anglický král a britský panovník Edward VII., který hřiště oficiálně otevřel 21. 08. 1905. Rovněž z tohoto důvodu udělila královna Elizabeth II. klubu titul královský – Royal. Tato událost je dosud v české šedé realitě, politickém úpadku a celkovém odklonu od noblesy a životních i sportovních fair-play vztahů, velmi málo hodnocená a většina golfistů tuto mimořádnou historii a současnost RGCML ani nezná a nedoceňuje. Prostě, kdo chce poznat golf, musí hrát Mariánské Lázně. Kdo nehrál Mariánky, jakoby v českém golfu neexistoval! Vždyť na tomto hřišti již změřili své síly takoví velikáni golfu jako Henry Cotton, Arthur Lees, Seve Ballesteros, Bernhard Langer, Ian Woosnam, Sam Torrance, Angel Cabrera, Lee Westwood, Retief Goosen, Vijay Sing, Rory McIlroy a mnozí další. Přijeďte se všichni přesvědčit o tom, zda golf je skutečně pravý a velký v Mariánských Lázních.
Ve starobylé klubovně RGCML se sešli tři členové klubu a výrazné osobnosti českého golfu. Zachytili jsme pro vás jejich vyprávění při procházce hřištěm, jamku po jamce a rovněž i jejich vzpomínky při číši vína u krbu v útulném prostředí královského klubu. 20. května letošního roku se spolu sešli a přátelsky zavzpomínali:
Jiří Dvořák, největší legenda českého golfu všech dob, 24násobný mistr republiky, člen síně slávy ČGF a vzor osobního i sportovního chování. Dosud vynikající golfista, výjimečný gentleman a patriot Mariánských Lázní. (Dále jen JD.)
Milan Veselý, současný prezident klubu, dlouholetý prezident České golfové federace, člen síně slávy ČGF, člen exekutivy EGA a R&A (Royal and Ancient Golf Club of St Andrews) a organizátor golfu v Mariánských Lázních i v Evropě. (Dále jen MV.)
Petr Somol, současný viceprezident klubu, velký patriot RGCML a Mariánských Lázní, vášnivý hráč golfu a velmi pracovitý organizátor golfového života v klubu i v České republice, zachránce historických golfových pramenů pečující o zachování tradic a etikety golfu. (Dále jen PS.)
MV: Přátelé, chtěl bych dnes s vámi projít všechny jamky našeho historického hřiště, podívat se na práci našeho nového anglického greenkeepera, Stuarta Burridge a popovídat si o tom, jak naše hřiště vnímáme a co bychom doporučili našim členům i návštěvníkům. Proto chci naše povídání rozdělit do jednotlivých jamek a poskytnout i určitý návod, jak naše hřiště co nejlépe golfově zvládnout.
Jamka 1
JD: Odpaliště této jamky je přímo před klubovnou a vzpomínám si na mnoho a mnoho událostí, které zde proběhly. Nejvíce ale na exhibici profesionálů na podzim 1993. Hráči Ian Woosnam, vítěz US Masters, Frank Nobilo, Roger Davis, Marc McNulty a Robert Allenby byli v té době a jsou dosud velké světové hvězdy. Hráči tohoto kalibru zde několik desítek let nehráli a byla to pro všechny z nás mimořádná událost. Předvedli velkolepou show na prvním odpališti a obdivovali jsme jejich umění, které již opouštělo hranice sportu a bylo spíše vrcholným artistickým uměním.
MV: Všichni tito golfoví artisté byli i úžasně přátelští lidé a pochopili jsme, že jsou to skuteční lidé z masa a kostí, když velký milovník piva Ian Woosnam a tehdy světoběžník Frank Nobilo absolvovali celonoční jízdu mariánskolázeňskými bary a druhý den přesto hráli vynikající golf – prostě profesionálové každým coulem. Nikomu z amatérů to ale nedoporučuji.
PS: Pro mě byl největším zážitkem na prvním odpališti při St. Andrews Trophy v roce 2006 Rory McIlroy. Pálil svoje drivy až téměř před green první jamky a obdivovali jsme jeho nádherná draw. První odpaliště je prostě nezapomenutelné. Podívejte se například, kolik slavných tváří je shromážděno na fotografii z otevřeného mistrovství Československa z roku 1937 na prvním odpališti před pomníkem Edvarda VII. Uprostřed této skupiny stojí tehdejší vítěz Henry Cotton s nádherným pohárem v rukou. Množství těchto historických fotografií, ale i historických pohárů, je možné od letošního roku vidět v naší klubovně.
JD: Po dobrém drivu nemůže výborný hráč uvažovat o ničem jiném, než umístit druhou ránu do malého greenu, který je dobře chráněn z obou stran bunkry. Hráči, který hraje pro radost, nikoliv pro špičkový výkon bych ale doporučoval hrát spíše kratší ránu před green, neboť pak je příhra snadná a hráč nemusí překonávat bunkry na obou stranách greenu a další nástrahy.
Jamka 2
JD: Tato jamka a jamka 3 byly vybudovány zásluhou našich členů, kteří v 70. letech vysbírali obrovské množství kamenů a obě jamky jsou i architektonicky velmi zdařilé. Dvojka představuje velkou výzvu, když po dobrém drivu lze hrát na tomto paru 5 do greenu a hned v úvodu hřiště zlepšit skóre. Špatná první rána ale může naopak znamenat výrazné zhoršení a špatný úvod do hry.
MV: V roce 1986 naše hřiště poctili návštěvou redaktoři a fotografové časopisu Golf Digest z USA a šéfredaktor Peter Andrews pak jamku 2 velmi ocenil a dokonce byla v celosvětovém hodnocení zařazena mezi nejkrásnější golfové jamky světa. Pohled na green z pozice druhé rány je opravdu úchvatný a jamka je tak spektakulární, že připomíná divadelní jeviště s kulisami a přímo vyzývá k odvaze při rozhodování o druhé ráně.
Jamka 3
JD: I skvělí hráči považují tuto jamku za jednu z nejtěžších na našem hřišti. Jamku je třeba hrát takticky a místo driveru zvolit raději železo a první ránu spíše umístit do dobré polohy, nikoliv vlevo do bunkru nebo do lesního porostu, popř. vpravo do velmi dobře situovaného lesíku. Druhou ránu je pak možné umístit před green a následuje snadná příhra, bez nutnosti překonávat překážky. Vynikající hráč ale bude uvažovat jinak, což jsme při profesionálních i špičkových amatérských soutěžích často viděli, a tato jamka je pak divácky velmi zajímavá.
MV: I velmi dobří hráči na European PGA Tour v 90. letech měli s touto jamkou problémy a zaznamenávali jsme zde množství bogey.
PS: Trojka je ale nesmírně krásná a zraje jako dobré francouzské víno, ale vyžaduje od hráče opravdu taktické uvažování, a pokud chcete hrát par nebo ještě lépe, pak vyžaduje i velkou odvahu.
Jamka 4
JD: Poměrně široká fairway umožňuje paličům rozvinout jejich schopnosti a dostat se téměř před green, který je ale malý a dobře chráněný bunkry. V srpnu 1968 stál vlevo od greenu ruský tank a vpravo od greenu stály ruské transportéry. Hráli jsme tenkrát tuto jamku a náhle se otevřel příklop u tanku, vylezl voják a pak další a zamířili na nás samopaly. Na tyto chvíle velmi nerad vzpomínám. Myslím, že vůbec nevěděli, že jsou na golfovém hřišti a ve které zemi se vůbec nacházejí.
MV: Za greenem čtyřky, v prostoru, kde je dnes hřiště Chip & Putt, byl až do 90. let driving range. Zde jsme trávili nekonečné hodiny tréninků a museli jsme si sami sbírat míče. Často se naše dráhy křížily a byla to opravdu pravěká doba golfu, neboť nebyly míče ani na hru, ani na trénink, a proto jsme poctivě hledali každý ztracený i tréninkový míč. Časově i fyzicky náročnější bylo často sbírání míčů ve srovnání s vlastním tréninkem golfových ran. Na tuto dobu vzpomínám, když dnes sedím u velmi příjemného občerstvení po dohrání čtyřky při rekreační hře s přáteli.
PS: Čtyřka je architektonicky prostá a bezvadná, pro mě je téměř učebnicovým vzorem paru čtyři. A klame tělem. Na jednu stranu vítá do široké náruče i hodně vychýlené drivy, na druhou pak překvapí malým greenem obrněným jako proti útoku nepřátel. A to tenhle green stavěli celých 64 let před příjezdem ruských tanků.
Jamka 5
PS: Toto je opět jamka vyžadující zapojit mozek před první ranou. Na levé straně je les a out a na pravé straně vodní překážka, která míče přímo přitahuje. Je možné zvolit buď kratší ránu železem na pravou stranu fairwaye, která otevře dogleg a umožní dosáhnout green druhou ranou, anebo zvolit náročnější alternativu a hrát trojku dřevo, nebo driver, buď rovně, nebo až za vodní překážku a vytvořit si rovněž možnost pro dosažení greenu.
MV: Na této jamce jsme byli svědky neuvěřitelných prvních ran. Při European Volvo Tour v roce 1995 Peter Teravainen, pozdější vítěz, a Sam Torrance dostřelili svými drivery až na green, který je skryt za cípem lesa v levém doglegu. Jednalo se o neuvěřitelné rány, úžasná draw, kterými tito hráči eliminovali les a dosáhli na green. Většina hráčů hrajících v rámci nejvyšší evropské profesionální soutěže v Mariánských Lázních hřiště obdivovala, a to nejen pro přírodní krásu, ale právě pro tyto strategické a taktické možnosti, které hřiště umožňuje, a musí zde být použita nejen hráčova vysoká technická a švihová zdatnost, ale i vynikající course management a herní kreativnost.
JD: Na této jamce jsem za několik desítek let, co hřiště znám a pravidelně na něm hraji, viděl úžasné rány. Vzpomínám například na Hanno Tondera, našeho nejlepšího předválečného a poválečného hráče, který byl schopen zahrát cokoliv a považoval zejména dva putty za to, co my považujeme za trojputt. Mnohokrát jsem s ním hrál, říkalo se mu „Hanák“. Přitom greeny byly v mnohem horším stavu než dnes, často na nich byl jitrocel s velkými listy, nebo sedmikrásky, ale my jsme na tom uměli hrát a počítali jsme s tím, že když budeme hrát přes tu hvězdici od jitrocele rovně, pak se nic neděje a míč neuskočí a skončí v jamce. Greeny byly rovněž mnohem pomalejší a jeden centimetr výšky i více nebyl žádný problém.
Jamka 6
JD: Velmi dlouhá jamka, která vyžaduje solidní a dlouhý drive. Doporučuji všem rekreačním hráčům, aby tuto jamku považovali za par 5 a snažili se dosáhnout greenu až třetí ranou. Dříve jsme měli na této jamce hodně problémů s návštěvníky hřiště, kteří přecházeli přes silnici vedoucí ke klubovně, a protože golfové míče byly velkou atrakcí, často jsme o ně přišli. Běhali jsme za těmito rekreanty až ke klubovně nebo jsme je různě honili po hřišti, protože míče byly velmi vzácné.
MV: Příjezdová cestě ke klubovně, která křižuje jamku 6 a 17 je dnes unikátní a takto se již hřiště nestaví. Jirko, určitě se mnou budeš souhlasit, že si naší centrální pozice klubovny velmi vážíme, neboť je to tradiční umístění klubu z dob, kdy se ke klubovně přijíždělo jen na koních, nebo s koňským potahem. Naše hřiště je proto i golfovým muzeem a krásnou ukázkou starých dobrých časů – Old Merry England.
PS: Tyto věci jsou již vzácností a rád se jimi zabývám. Golfové hřiště a klub v Mariánských Lázních jsou v tomto směru nevyčerpatelnou pokladnicí poznatků o historickém vývoji golfu a společenských vztahů spojených s touto krásnou hrou. Odkazuji na webové stránky RGCML www.golfml.cz, kde je množství historických materiálů a zajímavých textů spojených s historií golfu a našeho hřiště. V klubovně nezapomeňte navštívit pamětní Lady Luisa Abrahams Room a prohlédnout si historické fotografie hřiště.
MV: Z jamky 6 je rovněž dle mého názoru nejkrásnější pohled na historickou klubovnu. Často mně tento pohled úplně vyrazí dech a nemohu se plně soustředit na hru. Při pohledu směrem ke greenu zase vidíte v dálce horu Dyleň a můžete obdivovat krásu krajiny obklopující Mariánské Lázně.
Jamka 7
JD: Tato jamka se dosti změnila po vynikajících zásazích světově známého anglického architekta Howarda Swana. Pamatuji se ještě, jak jsme hráli přes levý les, který byl podstatně nižší a dosahovali našimi drivy až před green. Dnes to již není možné, a to i s ohledem na velmi dobře umístěnou vodní překážku uprostřed fairwaye. Je to krásná, možná nejkrásnější jamka v Mariánských Lázních.
PS: Sedmička je technická a opět jamka, kde člověk musí využít course management a taktické znalosti. Z odpaliště je lépe zvolit trojku dřevo, popř. hybrid, popř. i železo a umístit první ránu před potůček protínající fairway a poté zvolit o jednu, popř. i dvě hole nižší železo než vám určuje vzdálenost. Green je na hodně vyvýšeném prostranství a zdá se být blíže, než ve skutečnosti je. V každém případě je třeba dosáhnout greenu nebo jeho okolí a neskončit v bunkrech před greenem.
MV: V klubovně je umístěno několik historických fotografií z tohoto greenu, na předválečných fotografiích je vidět, jak se jamka výrazně změnila, neboť z greenu bylo vidět až na hotel Golf, což již dnes není možné. Dle mého názoru jde o nejkrásnější jamku v Mariánských Lázních. Vedle greenu je umístěna studánka s velmi dobrou vodou a od této studánky je monumentální pohled dolů jamkou, který považuji za jeden z nejkrásnějších v celé České republice.
Jamka 8
JD: Náročný a dlouhý par 3, který je oříškem i pro vyspělé hráče. Každý rekreační hráč musí velmi ocenit zahraný par na této jamce a doporučuji i spokojenost s případným bogey.
PS: Zde se nachází kouzelná partie hřiště – dva po sobě následující pary 3, což je dědictví historie, které co do uspořádání jamek na hřišti již dnes nikde nenajdete. Je to takové naše golfové muzeum a divácky velmi atraktivní část hřiště uprostřed nádherné, čisté přírody a mohutných stromů. V jednom prostoru můžete vidět odpaly na jamce 8, 9 a 10 a hru na greenech 7, 8 a 9.
MV: Ano Petře, tato část hřiště je jakousi naší historickou a společenskou Aulou RGCML. Hráči se zde míjejí, pozdravují se, přejí si hezkou hru a ptají se na průběžné výsledky.
Jamka 9
JD: Nejkratší jamka v Mariánských Lázních, každý hráč by se měl snažit zahrát první ránu na green. Lépe je ustřelit doleva než doprava, kde je lesík, ze kterého může být záchranná rána obtížná. Tato jamka je příjemným osvěžením celého golfového kola.
PS: Mám tuto jamku velmi rád, neboť je prubířským kamenem hry s krátkými až středními železy. Dle umístění odpaliště a větru se zde hraje wedge až 7 železo a jamka vyžaduje dobrou volbu hole a v případě zkažené první rány dobrou krátkou hru. Každopádně je to jamka půvabná.
Jamka 10
MV: Tento krátký par 4 pouze vypadá jednoduše. Na European PGA Tour v 90. letech i na St. Andrews Trophy v roce 2006 jsme zde viděli mnoho hráčů ve značných obtížích, a to na levé i pravé straně této jamky. Dobrá první rána je zde ale po zásluze odměněna. Dobří hráči se snaží dosáhnout green první ranou, což se často podaří a hráč potom může puttovat na eagle. Je to velká výzva a historická zajímavost Mariánských Lázní, dnes se již staví velmi málo tak krátkých parů 4, a to bohužel ke škodě hry a radosti hráčů z golfu.
JD: Na této jamce jsem viděl zahrát i hole-in-one, např. jeden zahrál náš dlouholetý člen, Karel Kalivoda, dostal tenkrát od klubu televizi. A co ty Milane, také jsi už na této jamce něco zažil?
MV: Také jsem zde viděl zahrát hole-in-one, a to od našeho člena Arnošta Kopty. Hrál tenkrát s trojkou dřevem značky Willson, kterou jsem od něj poté dostal darem a tuto hůl mám dosud ve své sbírce golfových trofejí.
PS: Pro odvážné hráče doporučuji hrát klidně driver nebo trojku dřevo. Pro ty, kteří se chtějí spokojit jen s parem, pak doporučuji hrát nízké železo a druhou ránu pak střední železo kamkoliv do greenu a dva putty.
Jamka 11
JD: Jde podle mě o nejtěžší jamku na hřišti, dlouhý a náročný par 4. Takto jamku hodnotí i většina hráčů a např. golfový profesionál Petr Mrůzek, náš člen, tuto jamku v knize Klíč k českým golfovým hřištím hodnotí za jednu z nejtěžších jamek nejen v Mariánských Lázních, ale i v Evropě.
MV: Při velkých soutěžích zde téměř všichni vynikající hráči hrají z odpaliště nízké železo a poté se snaží druhou ranou dosáhnout malý green obklopený vodou s bunkrem na levé straně. Par je zde velmi cenný.
PS: Doporučuji všem rekreačním hráčům uvažovat před odpálením na této jamce o tom, že budou hrát par 5 a budou se snažit teprve třetí ranou dosáhnout greenu. Zde na této jamce je každá rada drahá a nejhorší je být v lese v úzkém krku uprostřed jamky a je lépe toto místo projít bez ztráty květiny dvěma jistými železy.
MV: Přátelé, po této jamce vás zvu na příjemné občerstvení na našem driving range, do obslužného domku k našemu Rudovi (pozn. redakce Ruda Nechanický, bratr Head-Pro Oldy Nechanického, který již řadu let působí na driving range). Dle pravidel není možné hru přerušovat, ale v našem případě hrozí úder blesku, a tak si to musíme dovolit. V útulné klubovničce na driving range je všem příjemně a jsou zde umístěny i historické plakáty ze všech velkých profesionálních i amatérských akcí RGCML a řada fotografií. Při drinku zde lze poznat i kousek naší historie.
Jamka 12
JD: Poměrně krátký par 5 ale drive vyžaduje dobré nervy, neboť vpravo je out a míče často končí na driving range. Viděl jsem tu již mnoho neuvěřitelných situací a hráče, kteří byli v čele mistrovství a na této jamce situaci psychicky nezvládli.
PS: Doporučuji raději zvolit z odpaliště železo, popř. bezpečnější dřevo, např. č. 3 nebo 5. Druhá rána pak již není tak obtížná a dostanete se do blízkosti greenu, který je otevřený. Pro hráče, kteří mají zvládnutou taktiku hry, je tato jamka dobrou příležitostí pro snížení skóre.
Jamka 13
JD: Nejdelší par 3 na hřišti, který velmi rád hraji. Na této jamce měla řada špičkových hráčů při profesionálních turnajích problémy s puttováním. Finta spočívá v tom, že green klesá zprava doleva, ale vidět to není. Nelze to prakticky přečíst. Je třeba s tím při puttování počítat.
MV: Procházel jsem v průběhu let hřiště s mnoha golfovými architekty a všichni se shodli, že tato jamka, která nemá žádné bunkry, žádné vodní překážky a je velmi jednoduchá je jedna z golfově a strategicky nejlepších ze všech osmnácti jamek v Mariánských Lázních. Prostě v jednoduchosti je síla. Není žádné umění umístit na golfovou dráhu komplikované překážky, různé palisády, množství bunkerů, převýšení terénu a různé další umělé věci, ale síla je vždy v přírodě a v respektu k tomu, co nám příroda již dala. Třináctka je velmi přirozená a krásná jamka, ale při tom velmi obtížná.
PS: Neznám jiný par 3, který by si vystačil bez obvyklých umělých překážek, a přesto kladl na hráče velké nároky. Třináctka je opravdový golfový minimalizmus a funguje a vypadá stejně dobře jako vila Tugendhat.
Jamka 14
JD: Mám tuto jamku velmi rád a dokonce jsem zde dvakrát zahrál druhou ranou in, tedy eagle. Jamka byla dříve mnohem snadnější, když byl les na pravé straně před greenem mnohem nižší. Dalo se hrát přes cíp lesa, což lze i dnes, ale vyžaduje to již vynikající ránu wedge nebo devítkou železem.
PS: Ano, čtrnáctka je neobyčejně zábavná jamka, opět v architektonickém stylu, jaký už u nových hřišť nenajdete. Málokde ale najdete tak pestrou škálu strategických voleb a poté herních situací. Je zábavná, neobvyklá, ale není zákeřná.
Jamka 15
JD: Krátký par 4 je nejkrásnější brzy ráno nebo večer a pak na podzim, neboť v okolí jamky je několik nádherně zbarvených listnatých stromů. V dopadu drivů je největší bunker na hřišti, který jsem vymyslel a vytvořil na začátku 90. let, v době, kdy jsem byl greenkeeperem. Milan si ze mě dělal vždy legraci, že pokud chce hráč hrát tento bunker, potřebuje k tomu horolezecké vybavení.
PS: Jamka je velkou výzvou, neboť dlouhým hráčům umožňuje hrát první ránu až na green, nebo do okolí greenu a pak se pokusit o snížení skóre. Rekreačním hráčům doporučuji hrát spíše železo před fairwayové bunkery, neboť pak již zbývá jen kratší příhra a lze bez větších problémů hrát par nebo dokonce birdie.
Jamka 16
PS: Šestnáctka je velmi bohatá na různé přírodní nástrahy. Je zde řada bunkerů a dvě vodní překážky. První rána ze zadních odpališť je značně obtížná, a řada hráčů proto končí v lese na pravé nebo levé straně, popřípadě při delším drivu ve vodní překážce. Je nutné hrát opravdu takticky a zvolit raději hybrid nebo železo a umístit drive na fairway, tedy prostřelit úzký průchod mezi lesy. Ani druhá rána pak není zrovna jednoduchá, neboť by měla skončit na greenu, který je zepředu dobře chráněn velkými bunkery.
MV: V tom průchodu mezi lesy jsme viděli i první rány několika hráčů European Volvo Tour v 90. letech. Vzpomínám na první kolo v roce 1994, kdy Seve Ballesteros zatáhl ránu do levého lesa, odtud se jeho drive odrazil doprostřed fairwaye, ale byl ještě značně daleko od greenu. Hrál pak čtyřku dřevo, kterou již současní hráči téměř neužívají, a jeho excelentní rána skončila asi tři metry od jamky a tento putt proměnil. I po zkaženém drivu dokázal hrát birdie. Bylo to pro něj typické a sledovat jeho hru byl životní zážitek. Zkuste to v Mariánkách jako velký Seve.
Jamka 17
JD: Nejdelší jamka na hřišti, která je výzvou pro dlouhé hráče. Po skutečně vynikajícím drivu lze další skvělou ránou dosáhnout green a pokusit se o eagle nebo birdie. Ve své kariéře jsem zde zažil neuvěřitelné věci. V roce 1973 jsem na mistrovství republiky hrál proti Karlovi Čechovskému a druhou ránu jsem dal do vody na pravé straně před greenem. Míček byl jen z půlky ponořen, zul jsem si boty, zanořil jsem se do bahna a zahrál vynikající třetí ránu, která skončila u jamky, a putt jsem proměnil. Toto birdie stálo Karla Čechovského vítězství v turnaji a muselo mu dlouho vrtat hlavou.
PS: Tato jamka je nejkrásnější v podvečer, když zapadá slunce a pohled z greenu přes vodní překážku na jamku 5, 17 a 18 je nezapomenutelný.
MV: Ano, také považuji green 17 za jedno z nejkrásnějších míst na hřišti a při západu slunce si zde člověk připadá jako v golfovém ráji, a to často i proto, že následuje poslední jamka a hráči se těší do naší útulné klubovny a na drinky po hře, které buď vyhráli, nebo prohráli.
Jamka 18
MV: Rovněž tato jamka je vysoce hodnocená golfovými architekty, právě pro její jednoduchost a přírodní krásu. Není zde nic umělého. Pouze jediný velmi dobře umístěný fairwayový bunker a green, který není uměle vyvýšen a splývá s okolním terénem. Golfoví odborníci se shodují v tom, že jde o příklad vynikající golfové architektury.
JD: Přesto jde o náročnou jamku vyžadující dlouhý drive a na greenu osmnáctky jsem vyhrál řadu mistrovství a velkých turnajů. První mistrovství republiky již v roce 1960, a to proti tehdy vynikajícímu hráči Karlu Hynkovi. Hynek byl v poválečné době největší soupeř Hanno Tondera. Těch velkých hráčů, se kterými jsem hrál, by ale bylo nepočítaně.
MV: Nejkrásnější vzpomínku na green osmnáctky mám z roku 1993. Ve finále mistrovství Evropy – European Team Championship se utkala Anglie s Walesem. Hráč Walesu dlouhým puttem na tomto greenu zavěsil birdie a Wales poprvé v historii zvítězil proti Anglii v mnoha a mnoha vzájemných utkáních. Bylo to skutečně historické vítězství a kdykoliv se setkám s hráči nebo funkcionáři z Walesu, rádi na tuto událost v Mariánkách vzpomínají.
PS: Co všechno se již za více než 100 let na tomto greenu odehrálo! Já nejvíce vzpomínám na Rory McIlroye, jehož putty jsme v roce 2006 obdivovali a netušili jsme, do jaké světové pozice se tento hráč velmi brzy dostane. A nyní již pojďme do klubovny, která má také svoji bohatou historii, ale co je po hře obzvláště důležité - i skvělou kuchyni. A až dojde na přípitek vyhraným či prohraným drinkem, nezapomeňte se rozhlédnout kolem sebe. A přiťuknout si třeba se Severianem Ballesterosem, který genuis loci tohoto místa již nikdy neopustí.
